Jaká jsem ..............?

Prý jsem fakt vtipná.
Pak jsem taky hustá.
Často bývám marná.
A prej jestli jsem komplikovaná?

Vím já :-) Určitě jsem pruhovaná - zvláště v létě. Pokud teda ovšem svítí slunce, a né jak letos - pořád zima, vítr a teď i déšť. S tím souvisí i další osobnostní charakteristika - určitě  jsem praštěná/blbá/odvážná (dosaďte jak to sami cítíte). Protože jen praštěný/blbý/odvážný/ člověk se může dobrovolně přihlásit na 115km MTB peklo (závod na horských kolech) s převýšením takovým, že se mi o něm bude zdát minimálně do Vánoc, a s fyzičkou takovou, že se budu muset začít ukrutně modlit, abych startovní i cílovou lajnu viděla ve stejný den, to si nedělám srandu, to myslím vážně.

S tím by mohlo souviset, že jsem prý vtipná. No já nevím, ale že občas dokážu střílet do vlastních řad (a jsem jak poctivej Ementál) to je spíš masochistické než vtipné. A jo, občas se mi podaří nějaké hlášky, které stojí za to (např. Tak proč kurva nahazuje, když pak nechce rybařit?!), ale vtipná si fakt nepřijdu.

Dál jsem prej hustá, anebo dobrá. A tomu se dá lehce uvěřit, opakují-li Vám to často, a Vy trpíte pocity sebemrskačskými. Nejsem hustá. Jen jezdím na kole. Na tom není nic hustého. A nejsem na něm dobrá. Na silnici se blýsknu, jen jsem-li sama (to je fakt k pláči), protože jinak mi natrhne prdel matka od rodiny (Začínám zvažovat teorii, že k lepším výkonům mi chybí už jen porodit :-D) a kdokoliv jiný. A ujet 172km sama je sice výkon, za který se občas ještě dnes poplácám po rameni, ale jela jsem to celý den, takže na tom hustého taky nic není.

Takže to bychom měli, vtipná moc nejsem, spíš míň než víc.

Hustá - dobrá taky nejsem. Jen prostě potřebuji ty endorfiny odněkud čerpat a takové 3h na kole jsou to pravé ořechové :-D

Často bývám marná - to když pištím na horském kole z kopce dolů, do kopce nahoru a stres mám ještě dřív, než přijde nějaká technická pasáž, ani o ní nevím a už se jí bojím - fakt marňas ......

A pak zbývá poslední co zatím slyšela - komplikovaná - no vím já, já se obávám, že tím, že jsem ženského pohlaví, tak platí jasná a jednoduchá rovnice: žena rovná se komplikace :-D

A jak se vidím já sama? Či jak bych se chtěla vidět? No dřív jsem byla odhodlaná být úspěšná, tvrdá, vyrovnaná, šťastná, dokonalá. Ale byla jsem spíš zranitelná, zmatená, asi i komplikovaná, ale samostatná ....

A teď? S věkem (cha cha cha, ale oproti 17ti letému já si fakt přijdu už vyzrálá) to vidím trochu jinak. Chci být ženou mnoha tváří, chci být šťastná, samostatná - nezávislá, vyrovnaná, odvážná a tak trochu jiná. A jaká vlastně jsem? No aktuálně hodně melancholická, když poslouchám novou desku od Kryštofů, protože .....

.........kdo nás ochrání před námi? Naše víc, je zítra nic ....... Místo kroků přijde rovnou skok ......

......... proč ostnaté dráty půlí naše postele?

..........každý na jedné straně zavřených dveří, zády k sobě, na cestě pryč ..... ale já pořád toužím ......

.........prý mou vinou ..........

.........protože TY a JÁ jsme dvě křídla nad propastí .... a tak doufám, že to co mě i tebe tak mrazí .....

ALE ROZHODNĚ JSEM PRAŠTĚNÁ, TO VÍM JISTĚ :-)

Nezlobte se, opravdu, nemám čas ........ já tady mám svatbu!

Většinou se mi nestává, že by na mě někdo tak negativně zapůsobil, že bych o něm musela napsat veřejný report (většinou se vztekám jen v okruhu kolegyň, sestry, nebo přítele ....), ale obsluhující personál v Penzionu u Šuláka, který měl směnu jak v pátek 5.6. tak i v sobotu 6.6., zapůsobil na všechny účastníky akce tak výrazně, že to prostě musím sepsat.

Na oslavu příjezdu bývalé kolegyně z Ameriky, jsme zabodly prst do diáře a hledaly vhodný (pracovně prázdný) víkend pro nějakou tu akcičku. Náročným požadavkům vyhovoval pouze první červnový víkend, lokalitou vyhovovala brněnská přehrada, a zvolenou činností bylo samozřejmě wellness (v překrásném komplexu Maximus). Jelikož však ještě stále žádná z nás není ředitelkou (minimálně zeměkoule), musely jsme hledat ubytování v okolí, neb ubytování v hotelu Maximus je přeci jen vyšší dívčí. Naše volba byla nedaleký hotel (penzion?) U Šuláka. A abych to dlouho neprotahovala, podělím se s Vámi o perly, které z obsluhujícího pána padaly ........

• "Je to přes booking tak to nekomplikujte. Prostě to dostanete jak je to tady napsané. My tady máme navíc zítra svatbu, my to máme plné." (Kolegyně se zeptala, jestli není možnost pokojů vedle sebe.)

• "Takže po třetí vám to zopakuji. Máte za rezervované dva apartmány. Tam jsou mezi tím dveře, které Vám já potom odemču a ty pokoje se propojí. Jeden pokoj má sociální zařízení, druhá pokoj ho nemá, chápete? Já opravdu nemám čas, Vám to vysvětlovat znovu, opravdu ne." (Nafasovali jsme 2 apartmány (4 pokoje, 8 míst na spaní, bylo nás jen 5), kolegyně tvořila dotaz směrem, že bychom si vzaly jeden apartmán pro 4 a přistýlku k tomu, ať mají volné pokoje .....)

• "A kdo kde bude spát? Já to tam musím napsat k těm pokojům." následoval protest, že rozdělovat to snad nemusí "Nám tady ale chodí cizinecká policie, takže to musí být napsané, kdo kde bude spát." (dotaz po odevzdání občanek)

• "Nezlobte se, ale já Vám tady nebudu vyjmenovávat celý jídelní lístek. Máme toho opravdu hodně, nezlobte se, ale opravdu nemám čas, my tady máme zítra svatbu ....." (Kolegyně se zeptala, když zjistila, že vaří, jakou mají dneska nabídku. Myslela speciální, prostě menu na ten den, však to znáte).

Večer odešly 3 kolegyně z wellness dříve a zašly do restaurace U Šuláka na večeři. Bylo přibližně kolem půl desáté večer, následovaly tyto hlášky:

• "Budete jenom tři?" (zděšené ujištění, že nás nedorazí víc)
• "Slítávají se jak můry na světlo." (komentování nově příchozích hostů)
• "Nenaleju Vám ani vodu z kohoutku!"
• "Natočím Vám to do kelímků, ale musíte jít na zahrádku, uvnitř sedí pouze hoteloví hosté." (zvláštní logika)
• "Použijte selský rozum .... co byste si vybrala, když kuchař bude dělat 2x hermelín v bramboráku?" (kolegyně se ptala, jestli je LEPŠÍ tortilla anebo kuře v bramboráku, a myslela chuťově!!!!)
• "To byla ale pěkně dietní večeře ...." (ironická reakce při placení)
• + bylo několikrát ten večer zopakováno, že zavírá, zítra ráno v 6 vstává a má tam svatbu. Navíc kolegyním nabízel, že je večer přijde namasírovat (brrr).

Ráno jsme tak byly obohaceny o další logická sdělení:

• "Vole já jsem vzhůru od šesti .... ti brigádníci mě budou jako poslouchat vole....." (odposlechnuto ráno z okna)
• "Dámy, bude problém, protože tady máme svatbu a opravdu nemám čas, když místo těch dvou kapučín dostanete presso? Já se opravdu moc omlouvám, ale opravdu nemám čas ....." (to nemá cenu ani už komentovat tu logiku :-D )
• "To jste měla nechat na stole, já bych to uklidit, od toho jsem tady." (kolegyně přinesla talířky po snídani z venkovního posezení dovnitř)
• "Budete platit dohromady nebo zvlášť?" Dohromady. "Ještě že tak!"

Lokalita pěkná, ubytování také, ceny příjemné, ale obsluhující personál na facku. Smutné je, že to člověka ovlivní při dávání tipů, kam jet na výlet, protože po tomto zážitku lze tak leda říct: "Jako dobré to bylo, až na ten opravdu otřesný personál, ten se fakt nedal!!!!"

Jak jsme měli štěstí

Začnu od začátku. Nemám totiž ráda příběh z půlky :-)

V pátek jsme si to frčeli na další závod série "Kolo vo život" v Jestřebích horách. Před 2 lety jsem si střihla kratší trasu C po vydatném dešti. Byla to více turistika než cyklistika, jestli mi rozumíte. Letos jsem byla připravená "srovnat účty", anebo si alespoň po měsíci zase sednout na horské kolo ...... Přijedeme do areálu, postavíme stánek, vezmeme kola a že jedeme na ubytování. Začalo kapat, ve chvíli kdy jsme dorazili na místo činu, tak už lilo jak z konve .... prostě štěstí!

Večer koukneme na Aladina (předpověď počasí na webu), vodní sloupec v noci vysoký jak mrakodrap v Dubaji a kolem poledne to stejné ..... Celé dopoledne se honily tmavé mraky a když startovala trasa C, tak na ně pršelo a slyšela jsem i něco o kroupách ...... ano slyšela, při hrozbě deštěm jsem to vzdala, zas takovej masochista nejsem.

A když už nehrozilo zmoknutí, vydala jsem se kochat do Babiččina údolí, fakt jsem se kochala, naprosto nový rozměr cyklistiky, musím to zkoušet častěji. Když dorazila Foxina, tak konstatovala, že je dobře, že jsem nejela, neb to byla light verze trati v Novém Městě na Moravě. Takže ufff - další štěstí.

Sbalíme stánek, vyhlašují vítěze, pak tombola. Na nalezený lístek na stole vyhrávám sachariďák od Nutrendu :-D Paráda!!!! Po chvíli to věnuji potřebnému, který začal s fitkem, a navíc dostal Foxinu do první lajny při startu (story "Jak mi uhnul Bouďas na startu" Vám Tom odvypráví milerád). Vylosovali výherce hlavní ceny, Tomáš na to: "No nic, tak jdem, zahoď to." Zaprotestovala jsem, že co kdyby si výherce nepřišel a losovalo se znovu ...... vzala jsem tedy lístky s sebou, že je vyhodím až u auta, kráčíme k autu, bavíme se s Foxinou, když v tom najednou podívá: "To je moje číslo." a já se zaposlouchám a slyším jak moderátor ohlašuje "B89". A tak jsme vyhráli hlavní cenu - mikrovlnou troubu s šestým smyslem co na netu stojí asi jedenáct tisíc :-D Myslím, že jsme měli štěstí ...... možná to bylo tím, že s námi chvíli seděli ŠŤASTNÍ :-)

A na závěr mě napadá ..... jak se asi představuje v cizině? "Hello, I´m Happy." :-)