Mistrovství světa Olomouckého kraje - Leština - vrchol sezóny

Moc ráda bych psala, jak to bylo skvělé, forma načasovaná tak akorát, hlava chtěla jet, jak se bedna vydařila apod. Leč není všechno zlato co se třpytí ...... ale začnu do začátku.

Leština je lehce ironickým "vrcholem sezóny" již několik let. Navíc poslední tři ročníky děláme tu šílenost, že závodíme v rodinných týmech. Každý z rodiny musí jet jednu trasu (80,50 a 30km). Dvakrát jel otec tu nejdelší, my se ségrou jsme se střídaly na zbylých dvou. Po třetím a prvním místě nám otec oznámil, že příští rok nám na tu dlouhou trať už kašle (slušně řečeno). Začali jsme kombinovat co a jak. Do šílených plánů jsme zapojovali i Foxinu, jakožto potencionálního člena rodiny. Foxina neprotestovala, zato rodná sestra měla problémy ohledně fair play ....... nakonec (po mnoha debatách a bojích) jsme se dohodli. Otec si pojede svou vytouženou padesátku, ségra sleví ze svých nároků a pojede v kategorii TouristOpen (takže nic) třicítku a já ....... se teda hecnu (když jsem ten vytrvalec - prej) a pojedu těch 80km. Jsou to dva okruhy, druhý z nich se jede převážně po trati toho prvního, takže paráda - už budu vědět, co mě čeká :-)

V záchvatu něčeho, co by se snad mohlo schovat za slovo "příprava", jsem si zkusila měsíc před, objet jeden závod co má 80km, ať vím do čeho jdu a jak je to asi dlouhý. Po Moravskotřebovském pekle, neboť závod byl orienťák, jsem si říkala, že Leština nemůže být horší, prostě nemůže!!!! A že i tím časem se vlezu pod pět hodin. A teď se mi chce svalit na zem a křečovitě a nahlas se smát! Leština byla horší! Bolela víc a trvalo to celých posraných pět hodin a dvacet minut. Ani hoši z časomíry neměly ty nervy čekat na mě, takže časoměřičskou bránu sbalili dřív, než jsem dorazila do cíle :-D :-D :-D hrozná potupa!!!!!

A teď nějaké krátké poznatky z oněch 320 minut na trati:

• Musím se schovat, musím se schovat, musím se schovat ..........
• Huráááá, schovala jsem se za poslední odpadlíky a do vesnice to po asfaltu netáhnu sama :-)
• Nesnáším tady to stoupání ..... FUJ! ....... sakra ....... já ho pojedu ještě jednou .......
• Hmmmm ..... nejsem sice poslední, ale mohla bych kopnout trochu do vrtule, zas to není sobotní vyjížďka .....
• Jedu jak posraná ..... ale zase ..... chybí nám to stříbro ...... to dáme ...... nesmím se flákat, nesmím.
• Jeď Evo, jeď!
• Doprdele co tady už dělají ti z té další trasy?!
• Foxinááááááááááááááá .................... páááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
• Tady ta pravá stopa je lepší .... a pak v půlce si musím najet vlevo, abych tu vracečku mohla vytočit.
• Kruci proč všichni jezdí vlevo, tam se chci nacpat jáááááá!!!!! (neměla jsem absolutně šanci!)
• Paráda, tak tohle nevytočím ..... formo, kde jsi?
• Oteeeeeeeeccccc!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
• A teď máknem ..... lehce z kopce, makadam, šupky dupky přes potůček a frrrr kolem pole do vesnice.
• Frrr kolem pole, doprdele proč je tady tolik šutrů?
• Já se vlním, néééééé .....
• To ustojím .....
• To ustojím .........
• Padááááám. Do ostružiní a kopřiv. DOPRDELE!!!!!!!!!! 
• Asi jsem si narazila nohu. Asi jsem si odřela nos. Asi jsem se hrozně moc popálila o kopřivy.
• "Je to dobrý, je to dobrý, hlavně nekomať!!!!!!" povzbuzuji se nahlas.
• Není nad idioty co mi skříží cestu a zastaví na občerstvovačce. Díky volové .....
• Hmmm .... louka .... paráda .... tohle taky pojedu dvakrát .... boha jeho!!!!!
• Pane Kociáne kušujte s tím foťákem.
• Potápko jeeeeeeeď!!!!!!!!!!!!!!!!
• Ježiši, lidi. Všude samí lidi. Už vím, co nemám ráda na závodech - ty lidi kolem mě. Předjíždějí nebo brzdí, jsou nevyzpytatelní, já z nich mám tik ..... co s tím? Asi časovky  ..... bez hromadného startu. Jo, to by šlo. Dám se na dráhu silničářky. Ale po rovině, bo mě už to nejezdí ani do toho kopce :-/
• Aha .... kytičky .... výborný! Co ta holka tady tak brzo dělá? Credo team si jede pro zlato, to je jasný :-/ chce se mi lehce plakat.
• Ježiši Kriste zbav mě tady toho utrpení!!!!! (druhá louka)
• Ááááááá sjezd ..... rozbitej ..... lidi ..... předjížděj ...ááááááááá.
• Sahám na brzdy - lepší pomalej mýval - než mrtvej mýval. DNF nám na bednu nepomůže .....
• Kopec. Kořeny. Dobrý, to znám. Klid. Co komatíš?! To není horší jak Kopeček. Už jsi to jela, a vyjela. Vole jeď. Néééé.Áááááá. Vycvakávám se ........ bez komentáře.
• Tak a je to tady. Altánek a sjezd. Pošlem to tam a uvidíme, kam dojedeme. POŠLEM TO TAM, ROZUMÍŠ?????!!!!! Nééééé, vycvakávám se ...... hned nahoře :-(
• Nadávám si, jsem naštvaná, běžím, uhýbám jezdcům, jsem naštvaná, tohle jsem minule ještě jela, jsem naštvaná.
• Dobře, nestresovala jsem se sjezdem, ale  teď už sakra musím jet, tady se bude slízat až před závěrečným sjezdem, dříve NE!
• Omlouvám se pánovi za mnou, že ho tak brzdím ve sjezdu. Prý v poho, že jedu dobře. Ach ty milosrdné lži.
• Na občerstvovačce odmítám slivovici. Na první nabídnutí. Na druhé nabídnutí až přijímám a posílám to tam, třeba to pomůže .... svařák na sjezdovce ze mě dělá taky rychlejšího jezdce :-)
• A je to tady. Výjezd za ohradou plemenných býků. Jasný, byl to mor minule, ale to dám.
• Dávám to do dvou třetin, pak mě opuští morálka a já na chvíli opouštím kolo. Znovu se hrozně nesnáším.
• Letím mírným štěrkem dolů a myslím na to, že jestli bude Foxina u další občerstovačky, tak mi musí upustit ty kola, přijdu si, že hrozně tancuju, a na tanečky tu není prostor!
• Bodré ženy z Moravy napodívají vpravo a prý opatrně. Eva posraná strachy až za ušima znovu slézá a znovu se nenávidí.
• Závěrečný výjezd, hurá! Tady snad neslezeš, že ne? Jupí ..... teď ještě kousek nahoru a frrrr dolůůůůů.
• Bože ne! Co jsem komu udělala, že nás to místo dolů vede zase nahoru?! Já nechci. Tam jsou ty blbý sjezdy a ten výjezd co nedám ..... a ten kořen ....... ne ....... komatím .....
• Vyhýbám se kalužím, vyhýbám se kládě ve sjezdu, lehce zrychluji, sahám na brzdu, myslím si: "To je debilní až za roh!", přichází zatáčka vpravo, výjezd, kořen, stres, málem spadnu ze srázu bo jsem zvyklá se vycvakát na levou stranu.
• Vyklepaná jak koberec jedu poslední sjezd, vidím ten čas na tachometru a chce se mi plakat. HODNĚ!
• Přijíždím do vesnice, vlevo cíl a já pokračuji rovně. Na občerstvovačce moc nevnímám, slyším jen hlasy. Kdosi mi chce cpát colu, pak jakýsi piánko, Foxinu úkoluju ať upustí kola, sova asi vyměňuje bidon, já na sebe leju už 6 kelímek vody a do sebe asi desátej, přijdu si jak suchej mech, někdo mi sundal trs trávy z tretry, ten si tam vezu od toho ustlání si v ostružiní.
• "Tak ještě jednou." a opouštím občerstvovačku.
• Foxina s Potápkou mi dělají společnost na zaváděcí cestě do druhého kola. Najednou okřávám a jedu docela svižně, až se sama divím svému tempu.
• Přichází vesnice, kopec a já cítím, jak mi tuhnou nohy ..........
• Foxina mě nahoře na kopci opouští, cítím se plná odhodlání tu ztrátu z prvního kola sjet.
• Ve sjezdu mě nikdo neohrožuje a tak si volím stopu dle libosti a zjišťuji, že to fakt jedu rychleji. Mám obrovskou radost!
• Vracečku ani na druhý pokus nedávám, ale nevadí, je pravotočivá a já jsem na pravou evidentně levá :)
• Kolem pole už je to jen "frrrrr" a žádný pád.
• Na louce mi dochází, že těch humorných 4:30 fakt nedám a poprvé mi dochází, že ani pod 5:00 to nedám. Zmocňuje se mě lehce panika.
• Konečně se mi jede krásně! Nikde nikdo :-) Otce tohle deprimuje, já na tu cyklistiku mám konečně klid :-)
• Hurááá, dělení trati, už to bude jen kousek ..... hurááááá teď to bude z kopce.
• Jedu do kopce, nechápu.
• Pořád jedu do kopce, zmocňuje se mě lehká panika.
• Konečně sjezd. Jo, já jásám, že jedu z kopce dolů.
• Koukám na čas, zmocňuje se mě panika a stres, snažím se přidat, ale tempo je stále velmi vlažné.
• U skalního převisu mám kupodivu úsměv na tváři, přemýšlím jestli to ta potvora vyjela. Určitě! Když vyjíždí "to" v Bystřici a výjezd na Drásalovi .... čubka .... už jí to jezdí i do kopce, sere mě :-)
• První člůpek, druhý člůpek, tratě se spojují, nálada se zvedá!
• "Kolem bažin, jedna, druhá, hlavně nespadnout, paráda! Teď dolů, vyhneme se kládě, dobře já ..... a teď nebrzdit, vykroužit, pustit .... zas ta debilní zatáčka doprava ..... cha sráz ..... kurva já na to nemám ........ ááááááá kamikaze z kopce dolůůůůůů". Ano, tohle všechno jsem si říkala nahlas :)
• V posledním sjezdu už vím co mě čeká, už chci být v cíli, vidím ten neúprosný čas na tachometru, na brzdy moc nesahám, chválím se, jak hezky mi to jde!
• Přijíždím do cíle, kde kromě rodiny a kolemjdoucích není už ani ta časomíra. Chce se mi brečet. Taková potupa. Zahazuji kolo, lehám a Foxina na mě lije vodu .... lije mi ji všude, i do nosu, paráda! Z dálky slyším vyhlašování výsledků .... co už, alespoň jsem ušetřena toho každoročního nekonečného čekání :)

Suma sumárum necelých 80km mi prý fakt trvalo 5:20, já měla na tachometru 5:10, ale hádat se nebudu. Trať má o 300 výškových metrů víc než orienťák v Třebové, schovám tedy mizerný čas za vyšší převýšení :-) Poprvé se stalo, že diplom jsem měla napsaný dřív, než jsem dojela do cíle :-) jo a podle listiny jsem byla fakt poslední :-) :-) :-) na druhou stranu, taky jsem mohla skončit v poli těch co nedojeli ........ Jako rodinný tým jsme skončili třetí. Nechci napadat výsledky, ale nemohu si odpustit ironické rýpnutí do druhých v pořadí: otec, syn a jeho přítelkyně!!!!!!! Přítelkyně není rodina!!!!!!! Příští rok jede Foxina a hotovo!!!!! Sice to ještě neví, ale nevadí :) A jako poslední děkuji celému svému týmu, že po dobu nekonečného čekání v cíli, mě nevydělili a nezřekli se rodinné příslušnosti ke mě :-) FAKT DÍKY :-*

Toto jest rodina: dcera, otec, dcera

Pro škarohlídy: Ano, třetí ze třech, nemusíte hledat výsledky, prásknu se sama :)

Prosím povšimněte si těch ponožek co máme se ségrou navzdory obuvi :) Aneb tým vyladěn do poslední nitky :-)