Prachovské skály 2014

Prachovské skály 2014

pondělí 16. května 2016

Pátek třináctého

Před mnoha a mnoha lety ..... v pátek ..... třináctého .... v květnu ..... narodilo se jedno tuze šikovné, talentované a velmi krásné dítko ........ Ano, byla jsem to já :-) A ano, je to ironie. A letos zase, po dlouhé době, máme třináctého května v pátek :) A já, nemajíc žádné kulatiny, měla jsem snad ty nejkrásnější narozeniny!!!

Ano, ty loňské byly dovolenkové. Narozeniny v Dubaji, den u moře, pohoda klídek. Ale snídani jsem měla suchou, večeři taky a drink nebyl, neb mě sužovaly zdravotní potíže. A společnost mi dělala část rodiny a jeden plyšák. Takže to byl den jako každý jiný. Ale letos ...... letos to bylo velký :)

Ráno jsem teda dostala hned "sprda", kde jsem byla .... protože z kolaudace bytu se asi běžně nechodí hodinu po půlnoci :) Pak šla Foxina do mezipatra, do špajzu, prý pro pumpu. Slyším šustit papír a říkám si: "Ha, mě nedoběhneš socane, já vím, že je to kytka, máš štěstí." Pod záminkou, ať vstanu, že mě chce naučit nafukovat kolo (tssss), mě lákal z postele. "To určitě!" myslím si a ležím dál a předstírám mrtvého brouka. Teda spíš mývala. Přijde, sebere mi peřinu ....... choulím se k plyšové lišce a odmítám opustit postel. Komedie jak má bejt :) Z postele jsem byla vytáhnuta za nohy, jak kdybychom byli někde v pravěku. Už jen chybělo, aby mě kyjem praštil po hlavě :-) Pak mi začal třást rukou, že se to teda dělá, ale že je to divný, a přál mi takovou tu klasiku - zdraví, štěstí, spokojenost a lásku. Komediant! Když dokončil třes s rukou, natáhl se pro něco zpoza skříně a ptal se jestli to chci ........ sledovala jsem, jak má naběhlý svaly na ruce a říkala si, že ta kytka musí být asi velká ..... že to asi nebudou tři růže v celofánu :-) Jo panečku. Předvedl se, né že ne. Klobouk dolů a bludišťáka k tomu. Po 4 letech TÉMĚŘ kytkového sucha se vytasil s pugétem 28 rudých růží  a mé slzné kanálky rázem ožily, a nezastavila je ani poznámka, že už chápe, proč si ti chlapi nacházejí mladší a mladší přítelkyně - aby prý těch růží nemuseli kupovat tolik. Drzoun!


Já jsem byla hrozně moc hodný mýval, to je jasné :-)

 Jako správný požitkář jsem si odpustila jáhlovou kaši a další "nesmysly" co normálně snídám a vyrazila na snídani do kavárny, připravena, že sic sama, dám si královskou snídani. Croissant s nutellou a kávička k tomu mi přišlo jako ta správná narozeninová prasárna. A abych to vyvážila něčím zdravým, dala jsem si fresh :) Ale nevím nevím, jestli to tomu vyvážení pomohlo :) Dokonalost narozeninového rána dosáhla vrcholu ve chvíli, kdy se ke mě připojily i kolegyně z práce a daly jsme si takovou menší přehrávku snídaňových scén ze Sexu ve městě :)

Ranní prasárna by Eva for Eva in Love Coffee :-)

Po příchodu do práce mě čekala narozeninová výzdoba alá 211, což znamená třpytky a konfety všude. Fakt fšude!!! A pak to přišlo, další šok. Volala recepční, jestli prý můžu dojít dolů, v naléhavé záležitosti. Říkala jsem si, co ty kolegyně blbnou .... jestli mi nemůžou normálně popřát v kanceláři .... kroutíc hlavou, vydala jsem se ke schodišti a tam, dole u recepce stál mladík, na zádech nápis "kurýrní služba" a v ruce v papíře obrovskou kytici. Nevěřila jsem vlastním očím. To jako fakt? Kytka? Pro mě? Kurýrem? Až do práce? NE! To nemůže být pravda. Tohle se přece nemůže stát víckrát za život. To se děje jen filmovým hvězdám, anebo na filmovém plátně. Já už mám svůj limit vyčerpán. Já už jednu kytku  s dovážkou až do domu dostala. Sice pár let zpátky, ale kdo by čekal, že mám ještě nárok ...... Nebudu vás dlouho napínat. Ne .... nebylo to od milence, tajného ctitele či nějakého obchodního partnera, který mě ve skrytu duše miluje (a že jich je!). Bylo to od tchýně. Bývalé. Až se mi chce říct - miluju ji nejvíc na světě!!!


Výzdoba alá 211 a .....
...... kurýrní kytka

A to bylo z překvapení asi tak všechno :) Vlastně kecám! Přijedu domů, "Zůstaň stát v předsíni" řvaly na mě doma ty dvě pletichářky. A pak za falešného znění "Hodně štěstí zdraví....." jsem mohla otevřít dveře a vidět, jak mi tryskají dvě fontány z dortu. Ale z jakého dortu! Malinový číňan z Love Coffee. 




Hlavně, že ráno proběhl s  kavárnicí (pekelnicí) tento rozhovor:
Já: "Nebyla tady náhodou ségra tenhle týden?"
Kavárnice: "Né, proč jako?"
Já: "Sakra .... hmmm .... tak nic .... doufala jsem, že dostanu jako dort cheesecake ..."
Kavárnice:"No ..... tak to je blbý." 
A odkráčela do pryče (= pryč).

Tsss ..... takhle nebetyčně mi lhát. To se nedělá!!! Ale zas to bylo překvapení jako prase .... přesně to, co mám na narozeninách tak ráda - překvapení. Protože když Vám dá někdo peníze do ruky a běž si něco koupit, tak to není to pravé ořechové, prostě su-pri-se (s-práááájs = jakože překvapení).


P.S. Pro mě jsou narozeniny dnem, který jediný je celý můj. A ano, očekávám, že se ze mě svět alespoň v tenhle jeden den posere :) Proto je mám tak ráda, protože je to "máj déééj". A komu se to nelíbí, ať mi pruhovaný ocas políbí ......


P.S.2 Všem díky za dary, přání a jiné ..... a v nevyhlášené soutěži "Kdo mi popřeje první?" vyhrála Monička ..... pár sekund po půlnoci .... pak šla spát :) tomu říkám oběť!