Konečně na mě foukalo!

Abyste rozuměli, nejsem nijaký milovník větru, to ani náhodou, nesnáším poletující vlasy, proto je málo kdy nosím rozpuštěné, nesnáším, když mi slzí oči a nesnáším, když to se mnou na kole hází zprava doleva, ale ............. dneska mi to vůbec nevadilo :-)
To počasí, vždyť jste to viděli, to se nedalo ... "nevyjet". A že je teprve půlka února? No tak to je jen bonus ve formě posouvání hranice. Dříve, když jsem jezdila na kole (rozumějte dobu, kdy mým vrcholným výkonem bylo najetých 1.000km a oděv se skládal z tenisek, kraťasů a bavlněného nátělníku - to není urážka nikoho, kdo tak jezdí, každý máme oblast, kde se zlepšujeme) tak se první jízda datovala pravidelně 1.5. aneb hurá do vojenského prostoru k Bílému kameni a večer ve stylu "achich ouvej, moje prdel a nožičky, to to bolí ...). V roce 2013 jsem vyjela už někdy v dubnu, minulý rok dokonce na začátku března a nyní jsem si dokonce odstartovala cyklistickou sezónu již 15.2. Sice jsem už párkrát na kole seděla od začátku roku, ale indoorcycling v obýváku nepovažuji za zahájení sezóny, to se koná až venku, takže dneska slavnostně zahájeno :-)

Vánoční indoorcycling

A ta radost, to jsem nechápala. Znáte jo, jak toho bývá plný facebook a jiné portály, jak jsou lidi celí šťastní ze sportů a jiných aktivit, jak nad tím, nad čím "běžný" člověk kroutí hlavou, jestli nejsou trošku na hlavičku, oni radostně výskají? Tak takhle jsem to měla dneska já s kolem. Cupitala jsem si po schodech dolů, kolo na rameni a těšila jsem se jak malý děcko do Disneylandu. A pak ten pocit ..... zacvaknete jednu nohu, odrazíte se, posadíte zadek (o jehož rozměrech kupodivu v hlavě nespekulujete) na sedlo, zacvaknete druhou nohu a šlápnete .... kolo se dá do pohybu, vítr vás pohladí po tváři a do očí zasvítí slunce. Dokonalý zážitek pak doplňují poletující ptáci a vůně jara ve vzduchu.
A přesně tohle mi celý prosinec, kdy jsem potřebné kilometry doháněla v "pohodlí obývacího pokoje" na trenažeru, chybělo. Ten pocit, že jsem venku, ta rozmanitost krajiny, ten vítr, slunce, pocit svobody ..... dneska mi snad poprvé nevadilo, že to se mnou občas lomcuje díky větru, že někteří řidiči jsou vážně kokoti a lidi, že vám skáčou téměř pod kolo. Dneska to bylo perfektní!

Jako důkaz přikládám "selfí" od zámku v Tovačově. Uznejte, že na to, že je polovina února, to vypadá spíše na jarní období než na zimu.

P.S. Večer mám ve stylu: "Au au bolí mě nožičky." :-D
P.S. O tom proč mýval třeba příště, nejsem jukebox, abych hrála na přání ;-)