Rozhodně chci být slečna!

Otevřu časopis OnaDnes a na nevím které straně na mě křičí glosa: "Nejsem žádná slečna". Tak jsem se začetla, neboť já jsem opačného mínění. Autorka glosy prý nikdy slečnou nebyla, protože nemá ráda jak se jedná se slečnou a jak s paní. Prý má slečna nádech nezralosti ..... a navíc to zní jako by si musela počkat na manžela, který ji pozvedne mezi plnohodnotné ženy :-) :-) :-)

Takže ..... ač nerada, správně již paní jsem, a to jsem si ani nemusela počkat na manžela (jak kdyby to byla nějaká spása?). No jo, hold s titulem fásnete navíc i to "paní". Takže ze slečny Evy XYZ najednou byla paní inženýrka Eva XYZ. Trochu moc změn najednou ne? A kdo se o to vůbec prosil? Já zásadně razím "slečnu" a hrdě dodávám, že to proto, aby se vědělo, že jsem ještě k mání :-) (jestli to čte přítel, tak musí mít radost :-) )

A rozhodně v tom necítím nádech nezralosti, spíš mladickou svěžest!!! Slečna je mladá, pohledná, ohebná dívka z rozkvetlé jarní louky, čistá jak lilie a svěží jak mořský vánek. Oproti ní paní .... má ponožky v sandálech, igelitku, mastné nenačesané vlasy, utrápený výraz, milion dětí a chůzi směr obchod s potravinami. Takový nádech to pro mě má ..... takže ač etika praví opak, já se hrdě hlásím ke slečně inženýrce (zní mi to jako: nejen, že je mladá a hezká, ale ona je i chytrá :-)) a to se mi moc líbí!!!!!

P.S. Další důvod proč se nevdávat. Chci být navždy slečnou ;-)